Vlhlavy

Historie

• Shrnutí
• 13.−14. stol.
• konec 14. stol. − 1455
• 1456 − 1482
• 1482 − 1548
• 1548 − 1619
• 1624 − 1661
• 1661 − 1848
• 1850 − současnost

Schwarzenberkové ~ 1661 - 1848

autorka: Eliška Homolková

V listopadu roku 1661 se vypravili na zámek Hlubokou schwarzenberští komisaři, aby panství převzali. Hejtmanem zde byl v té době Pavel František Oederlík, jehož brzy vystřídal schwarzenberský komisař František Eliáš Gattermajer z Gatterburka ve funkci vrchního hejtmana a dosavadní třeboňský purkrabí Kresl ve funkci hejtmana.

Za třicetileté války Vlhlavy značně utrpěly: Roku 1654 zde bylo šest usedlostí obydlených a šest prázdných, přičemž selské grunty ve vsi převažovaly.

Tvrz, opuštěná již od dob Bohuslava Malovce z Malovic na Dřítni a Vlhlavech, tedy nejspíše od 70. let 16. století, je zmiňována v roce 1617 ve dříteňském urbáři: „dvůr Vyhlavský poplužný od kamene vystavěný, při němž jest tvrz stará spuštěná a sešlá Vyhlavy řečená.“ ¹

Ve smlouvě hlubockého panství z roku 1628 je připomínána ještě vlhlavská tvrz a dvůr poplužný, avšak pak již tvrz zchátrala natolik, že v další smlouvě (z roku 1664) se již neuvádí. Někde se však lze dočíst, že tvrz stávala až do roku 1677. Později byla zcela rozbourána.

Od roku 1661, počínaje Janem Adolfem I., vlastnil hlubocké panství rakouský šlechtický rod Schwarzenberků. V té době již k hraběcímu schwarzenberskému majetku v Čechách patřila Třeboň; roku 1719 zdědili Schwarzenberkové panství českokrumlovské, prachatické, vimperské, netolické, orlické a další. Roku 1802 se rod rozdělil na dvě větve, a to dle závěti Ferdinanda Viléma Eusebia z roku 1702. Větev primogenitury, jež měla vlastnit panství krumlovské a hlubocké, založil Josef II. Jan Nepomuk a zakladatelem sekundogeniturní větve se stal jeho mladší bratr Karel I. Filip, jenž zdědil panství orlicko – zvíkovské.

Traduje se, že Jan Adolf I. ze Schwarzenberka panoval tak mírně a vlídně ke svým poddaným, že zde sedláci roku 1682 na rozdíl od jiných panství nepovstali. O několik desítek let později však byl klid obyvatel panství narušen tzv. válkou o rakouské dědictví (v letech 1740 - 1748), kdy se Hluboké zmocnila spojená vojska bavorská a francouzská a brzy po jejich odchodu pruská střídavě s nepřátelskou posádkou chorvatskou. Po několika letech pobytu různých vojsk zůstalo panství pochopitelně dosti zpustošené.

---

1. A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze království českého, díl VII. – Písecko, s. 178, převzato z dříteňského urbáře z roku 1617.