Vlhlavy

Historie

• Shrnutí
• 13.−14. stol.
• konec 14. stol. − 1455
• 1456 − 1482
• 1482 − 1548
• 1548 − 1619
• 1624 − 1661
• 1661 − 1848
• 1850 − současnost

Marradasové ~ 1624 - 1661

autorka: Eliška Homolková

Hlubocké panství (včetně Vlhlav) v roce 1624 daroval Ferdinand II. španělskému šlechtici donu Baltasarovi de Marradas y Vique.

Don Baltasar (narozen asi r. 1560 ve Valencii) byl již od mládí ve službách habsburského vojska, a tak se pochopitelně již roku 1618 dostal do bojů proti vzbouřeným českým stavům. Působil především v jižních Čechách a pak i na Moravě, většinu jejíhož území pro císaře obsadil. 18. dubna 1621 byl povýšen do stavu říšských hrabat. Byl také členem řádu křižovníků, díky čemuž 24. října 1628 získal od papeže Urbana VIII. právo svobodně rozhodovat o všech svých statcích, především o těch nově nabytých během právě probíhající třicetileté války. Protože Marradas půjčil císaři peníze (70 000 rýnských florenů), dostal od něj v zástavu 21. června 1623 královské město Vodňany. Později mu císař vyplatil 80 000 florenů, avšak zůstal mu ještě starý dluh (včetně mzdy za Marradasovy služby ve vojsku), jenž postupem času rostl. Marradas byl přijat za obyvatele českého království a pak mu císař na zaplacení dluhů postoupil hlubocké panství (1624). To však bylo Marradasem obsazeno již roku 1622. Roku 1628 (10. ledna) mu pak bylo za 200 000 florenů dědičně prodáno.

Don Baltasar de Marradas svou vládou rozlohu hlubockého panství příliš nepoznamenal. Lze zmínit jen prodej vsí Albrechtce a Všemyslic, jež ležely izolovaně od většiny panství, hraběti z Vrtby (r. 1630) a přikoupení tzv. Býšovského dvora v Dasném. Z Marradasových diplomatických činů je nejznámější konference z 11. ledna 1634, a to s Gallasem a Aldringerem proti Albrechtu z Valdštejna.

Baltasar de Marradas měl mnoho významných funkcí u dvora císařského i španělského; uveďme například funkci vojenského dvorního rady, komorníka, generála nad kavalerií či polního „generalleitnanta“. Velice zbaběle se však projevil, když roku 1631 utekl z Prahy před saským vojskem, ač měl jakožto velitel zůstat.

13. ledna 1633 sepsal don Baltasar svou poslední vůli. Svému nemanželskému synu Gasparu Baltasarovi odkázal 60 000 florenů, ostatní majetek měl zdědit jeho synovec don Francisco conte de Salent y Marradas. V závěti však don Baltasar dědici svého panství a jeho potomkům přikázal, aby veškerý svůj majetek, jenž se nachází mimo Španělsko, co nejdříve prodali a za získané peníze koupili další území ve Španělsku.

Před svou smrtí v roce 1638 přikoupil don Baltasar de Marradas ještě dvůr Suchou (1634) a dva dvory v Křesíně. Je pohřben v kostele Obětování Panny Marie při bývalém dominikánském klášteře na Piaristickém náměstí v Českých Budějovicích.

Marradasův dědic don Francisco zemřel na přelomu let 1655/56. Poté se hlubocké panství dostalo do rukou jeho nejstaršího syna Bartoloměje. Bartoloměj de Marradas, mimo jiné císařský komoří, měl na paměti Baltasarovu poslední vůli, a tak se snažil prodat veškeré své české statky. O prodeji hlubockého panství nevyjednával s nikým jiným než s Janem Adolfem I. ze Schwarzenberka. Smlouva byla sepsána roku 1661.

---

1. V dějinách vlhlavské tvrze uvádí August Sedláček (A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze království českého, díl VII. – Písecko, Praha 1890, s. 178) cenu 5 125 kop grošů, avšak ta nejspíš symbolizuje pouze tu část tohoto velkého majetku, jež se bezprostředně týká Vlhlav.