Vlhlavy

Historie

• Shrnutí
• 13.−14. stol.
• konec 14. stol. − 1455
• 1456 − 1482
• 1482 − 1548
• 1548 − 1619
• 1624 − 1661
• 1661 − 1848
• 1850 − současnost

Malovci z Malovic ~ 1548 - 1619

autorka: Eliška Homolková

Za vlhlavské zboží dal Malovec bratrům Kořenským dle smlouvy 30 000 kop grošů českých.¹

Jan Malovec nabyl během svého života rozsáhlého majetku. Jeho rod se měl brzy stát jedním z nejvýznamnějších vladyckých rodů v jižních Čechách. Malovci, sídlící v okolí Netolic již od 14. století, se rozdělili na několik větví; uveďme například Malovce z Malovic, z Chýnova, z Pacova, z Libštejna či Malovce Kosoře z Malovic.

Jan Malovec z Malovic a na Dřítni původně vlastnil pouze tvrz v Dřítni s jejím příslušenstvím. Zbývající část Dřítně koupil za 630 kop od bratrů Jiříka, Petra a Hajmana. 24. dubna 1545 tedy oznámil u desk zemských své vlastnictví dříteňské tvrze, dvora poplužního i vsi a díl vsi v Hošti, zděděný po otci. Druhou část Hošti získal o rok později od Zdeňka z Malovic za 100 kop.

Největšího zboží se mu však dostalo roku 1548. Jedná se právě o přikoupení vlhlavského zboží, k němuž náležely mnohé vesnice v okolí Dřítně i vsi vzdálenější, až za Týnem nad Vltavou.

Svou poslední vůlí sepsanou ve čtvrtek po středopostí roku 1550 pověřil správou svého majetku a poručnictvím dětí svou manželku Kateřinu z Úšavy, Zdeňka z Malovic na Kamenici, Mikuláše z Malovic na Nemyšli, Pavla z Malovic na Zbraslavicích a Jana Čabelického ze Soutic. Tito poručníci měli spravovat Janovy statky a patrně také vychovávat jeho syny do té doby, než potomci dospějí. Své manželce Kateřině a svým dcerám poskytl Jan k bydlení dříteňskou tvrz.

Jan Malovec zemřel na podzim roku 1552. Z jeho čtyř synů, Bohuslava, Albrechta, Václava a Zdeňka, stačil do té doby dosáhnout plnoletosti pouze nejstarší Bohuslav. Nejstarší a též plnoleté dceři, Regince, bylo hned po smrti otce vyplaceno 250 kop grošů. Následujícího roku koupili Janovi synové ves Litoradlice.

Bohuslav Malovec zvolil za své sídlo Vlhlavy, protože na Dřítni bydlela jeho matka Kateřina. Roku 1560 se stali plnoletými dva mladší Bohuslavovi bratři, Albrecht a Václav. Bohuslav měl pochopitelně zájem na scelení otcovských statků pod svou vládou, a proto uzavřel s bratry 24. února téhož roku smlouvu. Každému měl postupně vyplatit 5 400 kop grošů. Kdyby jim Bohuslav přestal platit příliš brzy, měli bratři dostat plné právo převzít tvrze Vlhlavy a Dříteň. Zároveň Bohuslav ve smlouvě stanovil, že kdyby nejmladší bratr Zdeněk zemřel nezletilý, mohli si jeho podíl starší bratři rozdělit. Zdeněk dosáhl plnoletosti roku 1567, než však stačil převzít svůj dědický podíl, nabídl mu za něj Bohuslav 11. června toho roku 15 000 kop míšeňských a Zdeněk nabídku přijal.

Po matčině smrti se Bohuslav přestěhoval na Dříteň a o starou vlhlavskou tvrz již nedbal.

Bohuslav Malovec, příslušník stavu rytířského a později rada Jeho Milosti Císařské Maxmiliána II., byl přítelem Viléma z Rožmberka. Již roku 1554 při něm stál během Vilémova sporu s pány Plavenskými. V srpnu r. 1572 se Bohuslav účastnil Vilémovy výpravy do Polska, kam byl tento český velmož vyslán v otázce zájmu habsburského domu o polský trůn, jenž se měl brzy uvolnit a nebylo pro něj následníka. Polský král Zikmund August zemřel již o několik týdnů později, a tak se polští stavové usnesli, že 13. října téhož roku zvolí na sněmu nového krále. Tentokrát se Vilém rozhodl poslat do Polska skupinu vyslanců, a to Bohuslava Malovce z Malovic, Jana z Valdštejna, Šebestiána Redera z Rederu a Petra Boubínského na Dubu. Ve prospěch Habsburků však na sněmu rozhodnuto nebylo. Z drobných událostí spojených s osobou Viléma z Rožmberka lze též zmínit, že 23. října 1555 uspořádal Vilém u Vlhlav štvanici či že 11. září 1590 u Bohuslava na Dřítni cestou do Bechyně posnídal.

Na konci 16. století musel český šlechtic Jáchym z Hradce splatit dluhy, a proto začal prodávat části svého panství. Nejprve prodal Polnou a majetek k ní náležející, ale protože to zdaleka nestačilo, prodal 10. prosince 1598 zámek či hrad Hlubokou se značným příslušenstvím (Dasný, Nevděkov, Adamštat aj.) Bohuslavu Malovci z Malovic na Dřítni a Vlhlavech, a to za 320 000 kop míšeňských.

V té době byl na Hluboké hejtmanem Štěpán Adam z Bulvanu. Bohuslav se na Hluboké pochopitelně brzy usídlil, mešní kalich a roucha ze zámecké kaple však ponechal Jáchymovi z Hradce – Bohuslav byl totiž nekatolík.

Aby Malovec získal prostředky na zaplacení hlubockého panství, prodal Protivín s okolními vesnicemi za 60 000 kop míšeňských. Přestože peníze za Protivín dostal se značným zpožděním, podařilo se mu Hlubokou zaplatit do tří let. 30. června 1601 mu tedy bylo jeho nově nabyté panství vloženo do desk zemských.

Bohuslav Malovec z Malovic zemřel před rokem 1608. Ještě před smrtí svěřil Bohuslav Malovec svému mladšímu synu Václavovi Dříteňsko včetně Vlhlav. Po otcově smrti došlo k rozdělení majetku mezi syny Jana, Jetřicha, Václava a Petra. Václavovi pochopitelně zůstalo Dříteňsko i Vlhlavy, a když roku 1616 (4. července) koupil zboží chvališovské, zahrnoval jeho rozsáhlý majetek tvrz Dříteň s pivovarem a dvůr se vsí, dvůr a ves Jaroslavice, dvůr vlhlavský s pustou tvrzí a vsí, dvůr býšovský, dvůr a ves v Truskovicích, vsi Libiv, Újezdec, Malý Újezdec, Kočín, Litoradlice, Knín, Podeřiště, Temelinec, Albrechtice, Číčenice, Lhotu pod Horami, Němčice, Tupesy, Sedlec, Jezmice, Novou Ves, Velké a Malé Záblatí, Chvališovice, Malešice a městečko Purkarec.

Jetřich obdržel po otci Hlubokou a několik vesnic spolu s rychtou v Purkarci, Jan dostal Lišov a sídlil na zámečku v dnešním Rudolfově, Petr měl dům u tvrze v Machovicích. Možná vlastnil ještě některé z vesnic, avšak to není známo. V září r. 1614 připojil Jetřich k hlubockému panství vsi Plástovice a Pašice nedaleko Vlhlav.

Všichni bratři Malovcovi byli vyznání evangelického, a tak se bouřlivého roku 1618 přidali na stranu protestantských stavů. Toho roku totiž přitáhl k Budějovicům Jindřich Matyáš z Thurnu, jedna z vůdčích osobností českého stavovského povstání. Jetřich byl však ještě předtím vyzván budějovickým hejtmanem, aby dodával zásoby potravin císařskému vojsku. Jetřich odpověděl, že z obav před pomstou stavů nemůže výzvu splnit, ač by prý rád prokázal císaři svou věrnost… Pak se přidal na stranu protestantů a otevřel jim zámek Hlubokou.

Avšak ještě před osudnou bitvou na Bílé hoře (8. listopadu 1620) byl Malovcům veškerý majetek zkonfiskován. Již roku 1619 totiž obsadilo zámek Hlubokou císařské vojsko a Václavovo sídlo na Dřítni vojáci vyplenili.

Nastala velice neklidná doba. Hlubocké panství značně utrpělo již vykořisťováním ze strany Pasovských (r. 1611), kteří se zmocnili Budějovic. Bratři Jan a Jetřich si kvůli tomu často stěžovali Petru Vokovi z Rožmberka.

Po porážce Mansfeldova stavovského vojska hrabětem Buqoyem u Záblatí nastalo plenění tohoto kraje ze strany Uhrů. Po vypálení Rudolfova a Lišova dostali bratři Malovci strach o své bezpečí, a tak sebrali veškeré své peníze a poklady a 17. června 1619 tajně utekli. Jan, Jetřich a Václav se pak účastnili sjezdu stavů v Praze, kde podali stížnost o tom, že se jejich majetkům dostalo od nepřítele obrovských škod (nejméně 700 000 kop grošů) a sami se teď nemají kam uchýlit. Přitom jim byly k dispozici statky defenestrovaného a uprchlého českého místodržícího Jaroslava Bořity z Martinic a pražské purkrabství, stejně jako jiným poškozeným feudálům. Avšak s těmi se Malovci nechtěli srovnávat, protože tak obrovských škod jako Malovcům nebylo prý napácháno nikomu z ostatních. Malovci tedy stavy požádali o postoupení mělnického panství. Jejich žádost byla vyslyšena. Na generálním sněmu roku 1620 se jim dostalo ještě jiného zaopatření, avšak dlouho jej neužívali. 29. října 1622 totiž přišli Malovci definitivně o veškerý svůj majetek. Protože o jihočeské državy přišli již před Bílou horou, bylo jim vyplaceno odškodné, a to – po zaplacení dluhů – polovina tehdejší hodnoty jejich majetku.

Od roku 1619 měl tedy hlubocké panství včetně Vlhlav v moci císař Ferdinand II. Aby mohl zaplatit žold svým vojákům, vypůjčil si 10 000 rýnských florenů od Doroty Aulnerové z Rothholzu. Smlouvou z 19. května 1620 sepsanou ve Vídni jí za to zastavil některé ze zabraných statků: Římov, Hamr, Vlhlavy, Cižkrajice, mlýn ve Vidově s několika poddanými Petra ze Švamberka. Tyto nemovitosti však byly ve velice špatném stavu, a proto Dorotu císař požádal, aby se pokusila provést na nich nějaké stavební úpravy. Vše by pak prohlédla komise a stanovila by cenu, jež by pak byla Dorotě k dluhu navíc vyplacena. Vlhlavům se však rekonstrukcí nedostalo, neboť byly již roku 1622 vyplaceny císařem zpět.

---

1. V dějinách vlhlavské tvrze uvádí August Sedláček (A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze království českého, díl VII. – Písecko, Praha 1890, s. 178) cenu 5 125 kop grošů, avšak ta nejspíš symbolizuje pouze tu část tohoto velkého majetku, jež se bezprostředně týká Vlhlav.