Vlhlavy

Kultura

• Fotogalerie
• Vlhlavská tvrz
• Lidová architektura

Selská lidová architektura ve Vlhlavech

autorka: Eliška Homolková

Jihočeské selské baroko

Jihočeské vesnice jsou charakteristické svými soubory lidových staveb provedených ve stylu tzv. selského baroka. Oblastí s nejhojnějšími doklady architektury jihočeského selského baroka je kraj nazývaný Blata. Jde o rozsáhlé území v centrální oblasti jižních Čech, severně a západně od Českých Budějovic; rozprostírá se od Netolicka až ke Kardašově Řečici.

Pochopitelně se nejedná o jednotnou oblast; stylová rozmanitost jednotlivých částí Blat je podmíněna jejich odlišným historickým vývojem i nestejnou kvalitou zemědělské půdy, a tudíž i bohatostí jednotlivých menších oblastí. V západní části Blat pak sehrálo svou úlohu i národnostní složení obyvatelstva. Tok řeky Vltavy rozděluje Blata na dvě různé části: Na pravém břehu leží Soběslavsko-veselská blata a na levém břehu rozlohou větší Hlubocko-zbudovská blata.

Hlubocko-zbudovská blata

Narozdíl od Blat soběslavsko-veselských jsou Hlubocko-zbudovská blata tvořena rozmanitou krajinou. Za pomyslné centrum této oblasti lze považovat území, jež tvoří vesnice Plástovice, Vlhlavy, Malé Chrášťany, Mahouš, Sedlec, Zbudov, Pištín, ale i Česká Lhota a Mydlovary. Bohaté soubory lidové architektury se však zachovaly i v Bavorovicích, Českém Vrbném a Opatovicích na východě či v Záboří, Dobčicích, Strýčicích a zejména v proslulých Holašovicích na jihu oblasti.

Převážně rovinatou vlhkou pánev Hlubocko-zbudovských blat odvodňuje Soudný potok (zvaný v horním toku též Netolický či Stružka) a Dehtářský potok. Již od 14. století zde vznikaly rybníky a rybniční soustavy, jež napomohly odvodnit rozsáhlé bažiny a vřesoviště.

Doba velkého rozkvětu zděné architektury na Hlubockých a Zbudovských blatech spadá do 40. až 60. let 19. století.

Charakteristickým výtvarným prvkem této části Blat je voluta, zavěšená či volně plovoucí. Pro Zbudovská blata jsou kromě volut typické krásně tvarované křídlové štíty, členěné pilastry, iluzivní slopá balustráda a průčelí členěná v klasicistním duchu (typická je pásová bosáž a okna v půlkruhově završených nikách). U průčelí usedlostí Hlubockých blat se setkáme s kulisovitými štíty, doplněnými někdy volně skládanou plošnou výzdobou včetně volut.

Autoři staveb Hlubocko-zbudovských blat jsou většinou neznámí. Ústní tradice i písemné prameny uvádějí pouze Matěje Cívku, autora několika staveb v Opatovicích, Jana Hospodáře, který působil na Vltavotýmsku, Hovorku z Chlumce a Šimona Brennera zvaného Šebestu, stavitele v okolí Malých Chrášťan. Největší počet staveb v této oblasti je však dílem neznámého zednického mistra z okolí Plástovic. Charakteristickým rysem jeho staveb je dokonalé řemeslné ztvárnění všech detailů štítu, přesné členění štítových ploch, bohatě zatáčené voluty a také štukem provedený rámeček pro obraz světce.

Vlhlavská lidová architektura

Vlhlavy, ležící sice při jižním okraji Zbudovských blat, zato však v těžišti této architektonicky vzácné oblasti, si dodnes ve značné míře zachovaly svou původní tvář. Jejich celkově příznivý vzhled je dán nejen památkově hodnotnými stavbami, ale i harmonií se soustavou rybníků, jíž je ves protnuta.

Vesnice má velice zajímavý půdorys, jenž dokládá její historický vývoj. Původní vrcholně středověká vesnice měla bezpochyby obdélníkovou náves, přerušenou korytem Pištínského potoka. Po založení Vlhlavského rybníka v roce 1388 a (někdy později) menšího rybníka Kuchyňky byla vesnice rozdělena na dvě části, spojené pouze hrází velkého Vlhlavského rybníka

Selské usedlosti

Klasickou ukázkou blatské architektury je dům s bohatě zdobeným štítem č. 5 („Světlíků“ či později „Plojharů“). Pochází z roku 1841 a stojí na břehu Vlhlavského rybníka v jižní části vsi. Obytný dům vpravo ode dvora má krásný křídlový štít zbudovského typu zdobený zavěšenými volutami, motivem božího oka a obrazem sv. Floriána. Průčelí domu je členěno stylizovanými pilastry. Na obytný dům navazuje symetricky řešená brána, s brankou po pravé straně a slepou brankou po straně levé. Obloukový otvor vlastní brány je po stranách lemován kvádrovanými lizénami. Brána je završena úzkým volutovým nástavcem s obrazem sv. Václava. Dokonalost provedení výzdoby tohoto průčelí poukazuje na to, že jejím autorem mohl být právě onen neznámý, avšak velice činný zednický mistr plástovické oblasti.

Velmi zajímavou ukázkou architektury, jež v mnohých prvcích navazuje na původní architekturu dřevěnou, je dům č. 6 (podle někdejších obyvatel nazývaný „Beránků“). Jedná se o usedlost, jež vznikla v místě jádra dávné středověké tvrze. Dodnes se však její štít nezachoval, v 50. letech 20. století byl přestavěn. Dochovaná kresba zachycuje podobu domu č. 6 v roce 1952. Štítové průčelí tohoto domu, pocházejícího ve své původní podobě z roku 1849, bylo vyzděno v jedné ploše a ukončeno hlubokou polovalbou po vzoru předcházejících roubených stavení. Ve štítu zel velký podávací otvor vedoucí do půdního prostoru a dva bohatě rámované kalichovité průvětrníky. Snahu o svébytné ztvárnění štítu prozrazují i dvě niky, lemované vysazenými čtverci, a především hluboce zapuštěné obloukové rámování oken. Podstřešní okraj štítu byl lemován zdobenou štukovou lištou. Nelze si nevšimnout ani zajímavě zavěšených volut. Dojem architektury starých dřevěných stavení umocňuje došková střecha, která kryla stavení až do přestaveb v 50. letech 20. století. K usedlosti č. 6 patří i sýpka z roku 1922.

Dům č. 8 („Kakšů“) v jižní části vsi z roku 1850 je ukázkou zvláštní skupiny staveb, jež nepatří ani mezi ty, které navazují na tradici dřevěných domů, ani mezi klasické stavby řídící se oficiálními slohovými prostředky selského baroka. Jde o stavby, kde na obvykle plochý, avšak bohatě tvarovaný štít je volně aplikován různý slohový i volný lidový dekor či stylizované útvary. Na tradičně formované ploše křídlového štítu domu č. 8 jsou tedy volně umístěné různé lidové motivy: volně plovoucí voluty ve tvaru stočeného hada, větrací otvory ve tvaru srdíčka a klíčových dírek s bohatě zdobeným lemem a ve vrcholu štítu opět motiv božího oka. S prokazatelně starší sýpkou se štěrbinovitými otvory spojuje dům brána s rovným překladem. Před domem stála ještě před několika desetiletími vzácná dřevěná vahadlová pumpa.

Sousední dům č. 7 („Kalců“) má hladkou fasádu a trojúhelníkový štít s okénky ve tvaru čtyřlistů.

Tzv. výminek u usedlosti č. 3 („Píchů“) má trojúhelníkový štít členěný lizénami. Tento obytný dům, datovaný 1833 a 1840, je hodnotným příkladem starší generace blatské architektury.

Za pozornost rozhodně stojí nejstarší štít v celé vsi - pochází z roku 1832 a patří sýpce u domu č. 23

Pěkně tvarovaný štít má i obytný dům č. 34 na jižním konci vsi.

Příkladem mladší generace blatské architektury jsou podélně orientované usedlosti s jednotně řešenými fasádami a vjezdy – č. 4 („Havlíčků“; dnešní podoba je z roku 1930), č. 10 („Knotků“; datovaná 1903), č. 19 („Kroupů“ či později „Švejdů“; z roku 1914).

Usedlost č. 22 tvoří dům z roku 1902 a hospodářská budova z roku 1914, jejichž průčelí je zdobeno jednoduchým dekorem. Budovy spojuje půlkruhově zaklenutá brána s jednoduchým atikovým nástavcem.

U většiny vlhlavských domů se zachovala původní kompozice selských statků: Jedná se o budovy rozmístěné na obdélníkovém půdorysu. Na hlavní průčelí statku (většinou trojdílné) navazuje z jedné strany obytné stavení a z druhé strany sýpka a na ni navazující hospodářské prostory. Na obytné místnosti původně navazovaly směrem do dvora obvykle komory, chlévy a stáje a popřípadě kolna. Budova sýpky (tzv. špejchar) je zpravidla užší, s drobnými okénky v průčelí; na ni navazující hospodářské prostory byly určeny domácím zvířatům. Dvůr selského stavení uzavírá velká stodola s širokými vraty, umožňujícími průjezd skrze celou usedlost z návsi až na humna.

Boží muka

Neodmyslitelnou součástí každé vsi jsou jakékoliv sakrální stavby. Ve Vlhlavech lze nalézt drobné stavby tohoto druhu, konkrétně kapličku, boží muka a několik kovových křížů.

Nad rozcestím na severním konci vesnice se tyčí výklenková kaplička z roku 1911. Uvnitř visí velký obraz sv. Jana Nepomuckého, na bočních stěnách obrázky Pražského Jezulátka a Panny Marie s Ježíškem.

Na jižním konci vsi stojí pilířková boží muka; stejně jako kaplička jsou střežena dvojicí lip.

Několik desítek metrů od jižního konce vsi – u cesty do Malých Chrášťan – stojí bohatě zdobený železný kříž. Kovový kříž najdeme i u rozcestí nedaleko severního konce vsi, pochází z roku 1863. Kříž stával též na jižní návsi Vlhlav (z roku 1869), před nedávnou dobou byl však ukraden.

Další zajímavosti

Na severní návsi Vlhlav stávala i kovárna, která však byla na konci 60. let 20. století zbourána. Dům č. 12 sloužil v první polovině 20. století jako hostinec, č. 24 jako obecní pastouška a č. 30 na okraji jižní části vsi sloužilo jako tzv. schwarzenberská bašta (baštýř měl na starost zdejší rybníky).

Zajímavou technickou památkou je kamenný mostek přes přeliv Vlhlavského rybníka a také zděný transformátor elektrického napětí, který stojí u cesty do Malých Chrášťan (v blízkosti zmíněného železného kříže) z roku 1928. Za zmínku stojí i hasičská zbrojnice na severní návsi s kulisovitou zvoničkou či pomník padlým v první světové válce z roku 1918. Stojí ve stínu lípy, jež je dominantou této části Vlhlav.

---

Slovníček

ATIKA: zídka nad průčelní římsou domu při okraji střechy, na kterou zakrývá pohled; opticky zvyšuje průčelí
BALUSTRÁDA: zábradlí složené ze sloupků či kuželek
BOSÁŽ: neboli rustika: plasticky vyznačené či napodobené kvádrové zdivo
LIZÉNA: svislý plochý dekorativní pás bez hlavice a patky, který mělce vystupuje z líce stěny nebo je jen vytažen v omítce
NIKA: výklenek ve stěně, nejčastěji půlválcového tvaru
PILASTR: svislý dekorativní článek vystupující z líce stěny; na rozdíl od lizény má patku, dřík a hlavici
POLOVALBA: přechodná forma mezi střechou valbovou a sedlovou; od valbové se liší tím, že u ní vzniká pološtít (lichoběžníkového tvaru)
VOLUTA: v omítce vyvedený spirálový závit v křídlech štítu zděné lidové architektury

---

Použitá literatura:

1. V. Kolda – P. Odložil: Holašovice. Selské baroko, Jankov 1999.
2. J. Pešta: Encyklopedie českých vesnic 2, Praha 2004.
3. J. V. Šimák: České dějiny (dílu I. část 5.): Středověká kolonisace v zemích českých, Praha 1938.
4. J. Škabrada – S. Voděra: Jihočeská lidová architektura, České Budějovice 1986.
5. J. Vařeka – V. Frolec: Lidová architektura. Encyklopedie (druhé, přepracované vydání), Praha 2007.